Znáte tradiční vánoční symboly?
Vánoce jsou magickou dobou, kdy se svět na chvíli zpomalí, všechny starosti odejdou stranou a my se můžeme v klidu těšit na setkání s rodinou a přáteli. Jako bychom na chvíli vstoupili do jiného světa, světa naplněného radostí, pohodou a klidem.
Nejvýraznějším symbolem adventní doby je samozřejmě vánoční stromeček. Představte si živý obraz: je večer, z okna padají těžké sněhové vločky a vy právě rozsvěcujete světla na vánočním stromku. Ten září do tmy a celý pokoj je naplněn jeho vůní.
Podle prvních zmínek se stromek zavěšoval nad štědrovečerní stůl, ovšem špičkou dolů, měl plnit ochranitelskou funkci. Stromeček jak ho známe dnes, je tedy moderní verzí. Stromeček se zpočátku se objevoval v cechovních a řemeslnických domech. Teprve až v polovině 17. století začal pronikat do soukromých prostor. Prostředí Německa opustil v 19. století, v Česku nemá příliš dlouhou tradici. Pro své přátele jej poprvé postavil v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku Šilboch. Zdobení stromečku se však začalo prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách. Přibližně v roku 1860 se na českém stromečku poprvé rozsvítily lojové svíčky. Do venkovských stavení zdobené vánoční stromečky pronikaly ještě pomaleji. Až do první světové války měli lidé v mnoha domácnostech pouze ozdobené smrkové nebo jedlové větve.
K jednomu z nejstarších symbolů Vánoc patří jmelí. Tato rostlina, která roste na stromech a nese malé bílé bobule, je starým symbolem míru a shody. Představte si, že stojíte pod větvičkou jmelí a líbáte svou lásku. Je to okamžik plný radosti a štěstí, okamžik, kdy se zastaví čas a vy můžete jen tak stát, cítit blízkost druhého člověka a těšit se z toho, že jste spolu.
Lidé odpradávna věřili, že jmelí na stromech neroste jen tak, ale posílají ho bohové. Byly mu připisovány léčivé účinky a magická moc. Jmelí bylo posvátnou rostlinou keltských kmenů, které jeho bobule považovaly za semeno boha Ódina. Nejvzácnějším bylo považováno jmelí rostoucí na dubech, z nichž šamani během zimního slunovratu odtínali jeho větvičky "zlatým srpem" (podle pověry při tom museli stát na jedné noze). Ostatní chytali odťaté jmelí do bílé plachty, aby je dotykem se zemí neznesvětili. Jmelí pak barvili zlatou barvou a jen po takové úpravě mohli se jmelím vstoupit do chrámu a ozdobit jím oltář.
Zejména v anglicky mluvících zemích je typicky vánoční rostlinou cesmína. Nechybí ve vánoční výzdobě domů ani v adventních věncích. Cesmína se pěstovala jako léčivka, keltští druidové považovali keře za svaté, neboť se používala k dekoracím během starořímských Saturnálií. Rostlina se trhala během zimního slunovratu potmě v lese a používala se na ochranu proti zlým duchům, kouzlům, ohni, blesku a jedům.
Symbolizovala také Kristovo utrpení, a proto se jí zdobily od Vánoc do Tří králů i křesťanské svatyně. Podle pohanů větvička cesmíny zavěšená v okně ochraňovala domov před čarodějnicemi a zlými duchy. Proto větvička cesmíny zůstává v domě pro štěstí po celý rok. Pozor, cesmína je krásná, ale jedovatá.
Euphorbia pulcherrima, u nás známá spíše jako vánoční hvězda, je křehká rostlina původem z Mexika, patřící do čeledi pryšcovitých. K rostlině se vztahuje legenda: velmi chudá holčička Maria a její bratr Pablo chtěli dát Ježíškovi dárek, ale neměli na něj peníze. Cestou do kostela proto natrhali jen pár drobných kvítků. Ostatní děti se jim škodolibě smály, že pár snítek není žádný dar, ale když chudí sourozenci dávali kytičky k jesličkám, zelené lístky se zázračně proměnily na nádherné červené velké listy, podobné hvězdě.
Tvar listů hvězdy prý symbolizuje betlémskou hvězdu, a její červená barva představuje krev jako oběť ukřižování Ježíše. O spojení vánoční hvězdy s Vánoci se postaral rod Alberta Eckeho, jenž v roce 1900 emigroval z Německa do amerického Los Angeles, kde si otevřel mlékárnu a sad a poinsettii si velmi oblíbil a prodával ji v pouličních stáncích.
