Zapomenuté druhy zeleniny
Jsou nenáročné na pěstování a z našeho povědomí je vytlačily jiné druhy, ale jejich vysazení alespoň na zkoušku, stojí za to.
Tuřín
Jde o kořenovou zeleninu lahodné chuti, která předčí i brambory (avšak právě ty mají na svědomí, že upadl v zapomnění). Na pěstování je nenáročný, jediné, co mu vadí, je sucho. Jeho předností je i mrazuvzdornost, takže se s ním dá obohatit jídelníček i v zimě. V teplé kuchyni se využívá jako přílohová nebo polévková zelenina (na Slovensku se z něj vaří např. i omáčka), ve studené kuchyni využijete mladé listy do salátu nebo se dají připravit jako špenát.
Topinambur neboli slunečnice hlíznatá
Je skutečně příbuzným slunečnice a dorůstá výšky několika metrů. Hlízy připomínají artyčoky. Stejně jako tuřín je mrazu odolnou rostlinou. Hlízy vysazujeme brzy na jaře, po vyrašení k nim přihrneme hlínu. Rostliny jsou dekorativní po celou sezónu. Sklízí se světle hnědé až nafialovělé hlízy ořechové chuti, které mají v kuchyni široké uplatnění - nejčastěji se zapékají, dusí, ale také obalují a smaží, můžeme je však jíst i syrové.
Chmel otáčivý
Přestože chmel si většina z nás spojuje s pivem, anebo ho využívá jako pnoucí dekorativní rostlinu, své využití najde také v kuchyni. Vysazujeme ho buď na jaře, anebo na podzim, ideálně k opoře. Při podzimní výsadbě z něj můžeme sklízet první chmelové výhonky již na jaře. Při sklizni mají mít výhonky kolem 10 až 12 cm, jsou šťavnaté, křehounké a zdraví prospěšné a připravují se jako chřest. Výborný je z nich také salát.
Pastinák
Chuťově připomíná celer s petrželí a stejně jako oni se pěstuje pro kořen. Je mrazuvzdorný, takže ze záhonu ho můžete sklízet i v zimních měsících. Vyséváme ho v březnu přímo na záhon, na stanoviště s humózní půdou. V kuchyni se pastinák používá již od dob starého Říma, je oblíbenou polévkovou zeleninou, kromě toho se dusí, zapéká, anebo se z něho připravuje zeleninové pyré.
Pupalka dvouletá
Že ji znáte jen jako dekorativní květinu? Z pupalky lze celoročně využít načervenalé kořeny příjemné chuti. Vyséváme ji na přelomu dubna a května přímo do záhonů. Je nenáročná na pěstování, daří se jí i v půdách chudých na živiny. Před staletími byla pupalka považována za gurmánskou pochoutku - její kořeny se nejprve uvaří v mírně osolené vodě, pak se z nich může připravit salát, nebo je lze podávat jako přílohovou zeleninu.