Vyséváme hrách – milují ho nejen děti
Hrách tvořil hlavní součást jídelníčku už v mladší době kamenné a výtečný je dodnes. Čerstvý hrášek je zdravou pochoutkou nejen pro děti. Kdy jej vyséváme a jak na jeho pěstování?
Proč si vysadit hrách?
Jde o velmi výživnou a zdravou plodinu, dříve to však bylo hlavně jídlo chudých. Obsahuje více než 20 % lehce stravitelných rostlinných bílkovin, cukry, vitaminy – zejména skupiny B dále PP, C, E, karoten (provitamin A), minerály, železo, vápník a cennou rostlinnou vlákninu.
V současnosti jsou velmi žádané zejména odrůdy dřeňových hrachů – z lusků se vybírají nezralá zrna. Vyloupaná zrna jsou lahůdkou pro přímý konzum i do salátů, polévek, lze je zamrazit či zakonzervovat…
Hrachy cukrové jsou druhem, který milují zejména děti – nezralé, slaďounké, křehké, ploché lusky bez vnitřní pergamenové blány se totiž jedí celé.
Jak na pěstování hrachu?
Hrachu vyhovují vlhčí, zásadité půdy, snáší dobře chlad. Hrách na stanoviště vyséváme v dubnu. Poléhavé odrůdy vyséváme do řádků 25 až 30 cm od sebe, v řádcích po jednom na vzdálenost 3 až 5 cm, do hloubky 4 až 5 cm. Semena šplhavých hrachů vyséváme do hnízd po 3 až 4 zrnech do hloubky 4 až 5 cm, hnízda kladem 10 až 15 cm od sebe. Odrůdám, které se pnou a listovými úponky šplhají do výše (často i přes dva metry) je nutno připravit oporu (síť, motouzy, pruty svázané do jehlanu, pletivo). Hrách můžeme vysévat postupně až do konce jara, čímž prodloužíme období sklizně, pro podzimní sklizeň lze rané odrůdy vysévat od poloviny července. V průběhu vegetace záhony odplevelujeme a mírně nakypříme půdu, v období sucha zavlažujeme. Zralé lusky sklízíme postupně.
„Kořenový systém hrachu výrazně zlepšuje vlastnosti půdy.“
Vypěstujte si zdravé rostliny
Jako všechny rostliny z čeledi rostlin bobovitých, tak i hrách zvyšuje obsah dusíku v půdě. Je to díky hlízkovým bakteriím, které žijí na koříncích a jsou schopny poutat vzdušný dusík. Kořenový systém hrachu je navíc hluboký a výrazně tak zlepšuje vlastnosti a strukturu půdy. Použijeme-li hrách i jako zelené hnojení, navíc půdu obohatíme o organickou hmotu. Častými chorobami hrachu je například antraknóza, hnědá skvrnitost, suchá kořenová spála, či plíseň a padlí. Osivo proto používáme kvalitní, namořené, nebo naočkované biologickými přípravky, zajišťujícími přírodní ochranu před cizopasnými houbami.
Ze škůdců, kteří ohrožují úrodu, jsou to například třásněnky, mšice kyjanky, plodomorky, listopas čárkovitý, zrnokaz, obaleči. Použijeme-li chemickou ochranu, je třeba před konzumací plodů dodržet ochrannou dobu a vyvarovat se tak zdravotním problémům. Zdravotní riziko naopak nehrozí u přípravků na bázi řepkového oleje a lecitinu, rovněž účinných proti savému hmyzu.
