Saláty, jsou vhodné k celoročnímu pěstování, aneb křupavé lístky stokrát jinak

Křupavé lístky salátu (Lactuca sativa) najdou uplatnění v kuchyni jako součást míchaných zeleninových salátů, oblohy či samostatně s nejrůznějšími zálivkami. Salátových odrůd je velké množství, při správném výběru, můžeme saláty pěstovat celoročně. Některé jsou určeny pro časné jarní pěstování, jiné pro letní či podzimní, v nabídce jsou dokonce i druhy, které je možné pěstovat po celý rok.

Pěstování salátu není vůbec složité. Do skleníku můžeme vysévat salát již v březnu, na venkovní záhony od dubna do konce září – pokud trochu osiva vysejeme každé tři týdny, budeme mít neustále k dispozici čerstvé listy. Vyséváme do řádku hlubokého cca 1 cm co možná nejtenčeji, poté osivo zakryjeme 0,5 cm hlíny, kterou opatrně a lehce přitlačíme a zalijeme. Jednotlivé řádky by od sebe měly být vzdáleny asi 20 cm.

Daří se jim na přímém slunci, v půdě, která je prokypřená do hloubky cca 30 cm. Osivo klíčí 7 až 10 dní (podle teploty), po 2 až 3 týdnech můžeme semenáčky vyjednotit. Zeminu nenecháme nikdy vyschnout. Předpěstované sazeničky ze skleníku nebo pařeniště, můžeme od května umístit ven. Salát lze úspěšně pěstovat i v nádobách na terase nebo na balkonu. V suchých obdobích musíme dostatečně zalévat, záhon je také třeba udržovat bez plevele. Salát sklízíme včas, aby nevykvetl, je sice možné konzumovat, ale má hořkou chuť.

Listové saláty jsou zdraví prospěšné. Jsou bohaté na vlákninu, která prospívá zažívacímu ústrojí, podporuje činnost střev a příznivě ovlivňuje proces trávení. Salát je důležitým zdrojem vitamínů, zejména vitaminu C, E, K, vitamínů skupiny B, provitaminu A, také minerálních látek, jako je draslík, hořčík a obsahují také velké množství kyseliny listové. Snižují riziko kardiovaskulárních chorob, posilují imunitní systém i srdce, zvyšují výkonnost svalů, zvyšují přísun kyslíku do buněk a mají i protirakovinné účinky. Hořké druhy povzbuzují funkce jater a usnadňují trávení.

Nejoblíbenějším a nejrozšířenějším druhem listového salátu je salát hlávkový. Jednotlivé odrůdy se od sebe liší velikostí a tvarem hlávek, barvou listů, jejich zkadeřením i dobou vegetace, hlávky bývají uzavřené, jemné okrajové listy sytě zelené, zatímco vnitřní srdíčko světle žluté. Setkat se lze i s červeným hlávkovým salátem obsahujícím více karotenu.

Kadeřavý salát pochází z Itálie, kde se ve velkém pěstují jeho dva druhy – lollo rosso s červenými listy a lollo biondo s listy zelenými. Je to příbuzný čekanky, ale nemá nahořklou chuť, netvoří pevnou hlávku, ale volnou růžici jednotlivých listů.

Nejmladší odrůdou hlávkového salátu je ledový salát. Jeho listy leží těsně na sobě, vnitřní listy tak nemusíme ani omývat, je velmi křehký a má lahodnou chuť. Pojmenování získal podle lesklého povrchu hlávky, která vypadá, jako by byla přešlá mrazem.

Svým tvarem je zajímavý římský salát, který se podobá spíše čínskému zelí, než hlávkovému salátu. Listy jsou vzpřímené a tvoří protáhlou volnější hlávku, která však drží pohromadě. Může dorůst až tříkilové hmotnosti a jeho barva může být světle i tmavě zelená, ale také načervenalá, obsahuje velké množství vlákniny a také hořčin, jeho chuť je příjemná. Vyšlechtěný římský salát, který se těší velké oblibě se nazývá baby salát, má o poznání menší listy a je mnohem chutnější. 

Salát Dubáček tvoří růžici křehkých listů jemné ořechové chuti, které můžeme sklízet dle potřeby. Jeho jméno je odvozeno od tvaru a barvy listů, které mohou být tmavě zelené až hnědočervené a připomínají tak list dubu.

Zelené vykrajované lístky podobající se lístkům pampelišky má rukola s pikantní ořechovou chutí. Povzbuzuje chuť k jídlu, je silně močopudná, je přírodní variantou detoxikace jater. Podobná rukole, s nímž se často zaměňuje je roketa. Má drobnější oválné lístky, které nejsou vykrajované, je i podobné, avšak méně výrazné chuti.

Řapíkatý salát s drobnými lístky a oříškovou příchutí má salát polníček, ze všech tuzemských salátů má nejvyšší obsah vitamínu C.