Salát na sto způsobů (3.)
Konzumace salátů napomáhá procesu trávení – jejich velkou část totiž tvoří rostlinná vláknina a hořčiny, které ho podporují. Obsahují také prospěšnou kyselinu listovou, významné je i zastoupení železa a vápníku. Salát by tak měl být denní součástí jídelníčku. Vzhledem k jeho rozmanitosti se nikdy neomrzí.
Všem odrůdám se bude dařit v humózních, živných půdách - zásadní je dostatečná půdní i vzdušná vlhkost. Salát lehce okopáváme, nenecháme ho zaplevelit. Salát je náchylný na podehnívání, sazenice sázíme mělce, aby saláty volně vlály ve větru. Závlaha je také důležitá, zaléváme mezi řádky, nikdy ne na rostliny. Je možný i přímý výsev salátu a pozdější vyjednocení.
Zvláštním typem salátu je štěrbák, který lze dokonce i tepelně zpracovat. Štěrbák tvoří hlávky pevných listů, nové odrůdy se uprostřed samy bělí a mají jemnou chuť, okolní zelené listy jsou mírně hořké, s čímž je potřeba v kuchyni počítat a přidávat je do salátů jen v určitém množství. Starší odrůdy bělíme přikrytím neprůhlednou nádobou. Štěrbák je vhodný spíše pro pozdní pěstování ve skleníku, je totiž zeleninou krátkého dne. Letní varianty štěrbáku můžeme pěstovat kadeřavé, anebo holandské listové (jsou právě rostliny pro pozdní pěstování s výsevem na konci léta).
Každý má jinou strukturu, tvar, jinou chuť i jiné aroma - asijské saláty neboli asijská listová zelenina, jejich druhů najdeme mnoho. Jmenujme například mizunu, mibunu, chřestový salát, komatsunu, japonské zelí, listovou hořčici, čínskou brokolici, jedlou chryzantému, roketu, perilu a další. Musíme je vyzkoušet, abychom zjistili, která nám vyhovuje a která třeba ne, nebo kterou musíme umět připravit jinak, než jsme dosud byli zvyklí. Některé lze tepelně upravovat jako špenát nebo jako naše zelí či cuketu. Některé druhy jsou nejaromatičtější jako mladé, ale většina z nich své aroma získává během růstu. Některé kultivary jsou v počátcích růstu chuťově jemné, během dorůstání však například hořknou nebo získávají výrazně pálivější chuť. Většina jich má krátkou vegetační dobu, takže je lze sít téměř kdykoliv (v zimě a na jaře si je můžeme i předpěstovávat). Urychlíme tak sklizeň nejen ve skleníku, předpěstování sazenic můžeme využít i v létě, zejména tehdy, když sazenice vysadíme po raných plodinách. Podobně jako polníček je lze vysévat také na podzim pro přezimování - vyklíčí brzy na jaře, mírné mrazíky rostlinám neuškodí. Pokud seřízneme rostlinám listy asi dva centimetry nad srdéčkem, rostlina zase obroste - na jaře a na podzim lze takovou sklizeň opakovat i třikrát, během léta rostliny již při druhém růstu rády vykvétají.
