Rebarbora vám poroste před očima
Jen se trochu ohřeje půda, dere se na povrch. Jde o jednu z prvních jarních zelenin, sklízených přímo ze zahrady. Musíme ji však třeba sklidit včas a umět upravit.
Rebarbora (Rheum rhabarbarum) neboli reveň je ceněnou zeleninou v kuchyni, ale bývala i velmi žádaným lékem v arabském léčitelství. Rostliny se vyznačují velkou listovou plochou. Důležitější než velké listy jsou její stopky – zdužnatělé řapíky zelené, růžové až červené barvy. Aby rebarbora neměla příliš mnoho tuhých vláken v řapíku listu a byla šťavnatá, musíme ji hnojit, zalévat a držet spíše v přistíněné poloze, ne na slunečním úpalu.
Řapíky sklízíme vylomením nebo opatrným odříznutím až na bázi rostliny v době, kdy jsou dlouhé asi 30–50 centimetrů do svátku sv. Jana, později už příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Nejhodnotnější jsou na jaře. Kyselina šťavelová odvádí z těla vápník a může napomáhat tvorbě ledvinových či močových kamenů.
Při sklizni rostlinu zbavujeme listů a pro tvorbu nových potřebuje dostatečný přísun živin. Na zimu k rostlině přihrneme rozležený hnůj nebo kvalitní kompost, na jaře pak přidáme ve vodě rozpustné hnojivo. Po posledním jarním přihnojení ponecháme rebarboře klid, aby zesílila.
Rebarbora má velký obsah jablečné a citrónové kyseliny, ale malý obsah vitaminu C, je však výborným zdrojem vitaminů skupiny B. Má mnoho niacinu prospěšného pro krevní oběh a energii buněk, vysoký obsah kyseliny pantotenové prospívá pokožce a vlasům. Kyselina listová v ní obsažená podporuje krvetvorbu a posiluje nervovou soustavu, je důležitá pro správný vývoj plodu. Je také bohatá na vápník, nezbytný pro stavbu kostí a důležitý pro ženy v menopauze.
Reveň dále obsahuje mangan a draslík, který podporuje vylučování vody z těla a plní i řadu dalších důležitých funkcí. V neposlední řadě obsahuje množství vlákniny, která zbavuje organismus jedů a odstraňuje zácpu.
Máte-li problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku, konzumujte rebarboru opatrně!
