Původní odrůdy rajčat
Netrpí chorobami a zachovávají si původní vzhled i chuť – divoká rajčátka. Rostliny původních rajčat lze najít ještě v Ekvádoru a Peru ve volné přírodě. V Mexiku je začali pěstovat Aztékové na svazích And v nižších polohách. V aztéčtině znamená slovo tomatl kulaté ovoce, tak je začali nazývat i španělští dobyvatelé – tomato. Před začátkem šlechtění měla divoká rajčata kulaté červené nebo žluté plody o velikosti rybízu až třešně. Latinsky se rostlina nazývá Solanum pimpinellifolium.
Rostliny rostou hodně do šířky a bohatě se větví (jedna rostlina může zabrat plochu až 4 m2), vzájemně se proplétají a nezřídka kdy vytvoří neproniknutelné houští. Keříky se nezaštipují, čím víc bychom je zaštipovali, tím víc by se rozrůstaly. Úspěšně je lze pěstovat ve druhé trati, čím více vyhnojená půda, tím méně plodí a rostou moc bujně.
Rajčátka předpěstujeme stejně jako ty klasické. Bez předpěstování by plodily později. Vyséváme je v březnu, předpěstované sazeničky vysadíme ven po chladných dnech, kdy by půda měla být již trošku vyhřátá. Rostliny nenapadají plísně a tak je bohatě zavlažujeme, nebojíme se ani kapek na listech. Plody zrají počátkem srpna a sklízet můžeme až do prvních mrazů. Přezrálé plody sami praskají a vysemeňují se.
Výhody v pěstování těchto rajčat:
Jsou odolné proti plísni bramborové.
Nepotřebují vysoké nároky na péči.
Mají vynikající sladkou chuť.
Jsou odolné nízkým teplotám i tropickému počasí.
Úroda je zaručena i v tom nejvíce deštivém roce.
