Pěstujeme anýz
Anýz vonný nebo také bedrník anýz (Pimpinella anisum) je jednoletá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) a je proto příbuzný např. kmínu či fenyklu. Anýz pochází ze Středozemí a Malé Asie.
Rostlina dosahuje výšky 30 až 60 cm. Semena anýzu mají výraznou, sladce kořeněnou chuť a používají se proto už od starověku jako koření s mnoha možnostmi využití, dnes se však používají téměř jen jako koření pro vánoční cukroví. Pro svou specifickou nasládlou příchuť se však hodí i k ochucení domácích likérů, aroma dodá i omáčkám či polévkám. Kromě semen anýzu, která se používají celá anebo drcená (při použití nadrcených semen anýzové aroma vynikne více), můžeme v kuchyni využívat i anýzové listy, které lze přidávat do ovocných salátů.
Pěstování anýzu není složité a je možné jak na zahradě, tak i v květináčích umístěných na okenních parapetech.
Semena je možné vysévat během celé vegetační sezony, nejideálnější termín je však od března do dubna. Vyséváme je přímo na určené místo, protože semenáčky nesnášejí přesazování. Osivo vyséváme do řádků vzdálených 15 až 30 cm a lehce zatlačíme do hloubky 10 až 20 mm. Semena klíčí obvykle tři týdny. Jakmile se objeví plevele, je třeba záhon okopat. Růst je zpočátku pomalý, nať se vytváří až po vytvoření přízemní listové růžice. Protože jsou rostliny ale v mládí citlivé na všechna poškození, je třeba postupovat velmi opatrně. Rostliny, které jsou vysety příliš hustě, vyjednotíme, jakmile dorostou do výšky okolo 10 cm. Jednotíme tak, že postupně odstraňujeme vždy jen nejslabší rostliny, aby mezi nejsilnějšími jedinci, které v řádcích zůstanou byla asi 15 cm vzdálenost. Stanoviště volíme nejlépe slunečné, půda by měla být spíše lehčí, písčitohlinitá. Na živiny není anýz náročný, nejvíce si však potrpí na dostatek vápníku. Přímé hnojení chlévským hnojem nesnáší.
V průběhu léta pravidelně zaléváme odstátou vodou. Záhony s anýzem udržujeme nakypřené a nezaplevelené.
Kvete od července do srpna, zhruba po dvou měsících od výsevu. Plody, kterými jsou šedozelené okolíky, se sklízí těsně před dozráním, podle situace konkrétního roku to může být v srpnu až září. Při sklizni zralých okolíků totiž dochází k vypadávání semen. Sklízet je potřeba za suchého počasí, nejlépe v poledních hodinách. Sklizené okolíky sušíme buď zavěšené nebo v tenké vrstvě na vzdušném a světlém místě, nikoliv na přímém slunci. Aby sušené plody neztratily své účinné látky skladujeme je zásadně v temnu a suchu. Dolní listy pro přímou spotřebu, otrháváme na jaře.
