Pěstování košťálovin evropského typu
Košťáloviny patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae) a jako takové byly vyšlechtěny z divoce rostoucí brukve zelné. Až na výjimky jsou košťáloviny dvouleté rostliny. Znamená to, že kvetou a vytváří semena až druhým rokem svého života. Většinou se však pěstují jako rostliny jednoleté pro listy a výhony a jen některé (pro růžice a výhony) i jako dvouleté. Onu výjimku představují květák a brokolice, které jsou jednoleté. Semena všech košťálovin si jsou vzájemně velice podobná. Mají kulovitý tvar a jsou tmavě zbarvena.
Košťáloviny mohou být evropského nebo východoasijského typu. Mezi košťáloviny evropského typu patří kadeřávek, hlávkové zelí a hlávková a růžičková kapusta, květák, kedluben, brokolice, stonková brokolice a méně pěstované druhy, kterými jsou brokolicová vodnice, tuřín a vodnice. Všechny typy jsou velmi proměnlivé a proto existuje mnoho odrůd, které jsou určeny pro pěstování v různých ročních obdobích. Můžete se o tom přesvědčit např. na stránkách obchodu osiva-semena.cz
Košťáloviny by rozhodně na žádné zahrádce neměly chybět. Jako potravina jsou ceněny především v prevenci různých onkologických onemocněních. Např. brokolice obsahuje látky, které mají schopnost "opravovat" poškozenou DNA v buňkách a tím bránit rakovinnému bujení. V našem jídelníčku by však neměly chybět ani listová a růžičková kapusta, květák a ani hlávkové zelí, které také aktivují enzymy, schopné potlačovat vliv karcinogenů. Mimo tyto látky, nazývané obvykle antioxidanty, jsou košťáloviny i zdrojem vitaminu C, železa a draslíku.
Při pěstování dávají košťáloviny evropského typu přednost utužené půdě spíše než půdám lehkým. Můžeme je vysévat přímo na stanoviště nebo na výsevní záhon, do pařeniště, truhlíků či sadbovačů ve skleníku. Košťáloviny lze vysévat i vysazovat po různých zeleninových plodinách i bez předchozího rytí. Podrobnosti o výsevu konkrétního druhu se dozvíte vždy na zadních stranách obalu se sáčkem obsahující semena. Sazenice košťálovin vysokého vzrůstu, jako je např. stonková brokolice nebo růžičková kapusta, musíme vysazovat hluboko (až 10 cm). Jakmile rostliny trochu povyrostou, přihrneme ke stonkům zeminu a kolem rostlin vytvoříme asi 10 cm valy. Na větrných stanovištích se vyplatí opatřit k rostlinám dřevěné kolíky (cca 1 m dlouhé), které budou sloužit jako opora.
Abychom potlačili růst plevelů, je půdu po výsadbě vhodné mulčovat. Za suchého počasí zaléváme podobně jako listovou zeleninu. Během vegetace rostliny přihnojujeme dusíkatými hnojivy. Přestože většina druhů evropských košťálovin potřebuje vyšší dávky dusíku, nedoporučuje se je vysazovat na záhony čerstvě vyhnojené chlévskou mrvou. Rostliny na takových stanovištích příliš bujně rostou a mohou být choulostivější a náchylnější k chorobám (nádorovitost kořenů) i škůdcům (larvy brouků, housenky motýlů, mšice).
Sklizené košťáloviny se obvykle upravují vařením, ale některé z nich jsou chutné i za syrova. Syrové, vařené nebo dušené se mohou konzumovat dužnaté stonky s růžicemi u brokolice. Je známa spousta receptů, jak si tuto chutnou zeleninu připravit. Brokolice se může podávat s těstovinami, brambory nebo se sýrovou omáčkou, oblíbená je také brokolicová polévka. Růžičkovou kapustu konzumujeme také dušenou s bramborami a masem anebo např. zapečenou. Vařením, dušením, smažením i zapékáním můžeme zpracovávat i hlávkovou kapustu. Podobně široké využití má také zelí, které navíc můžeme i nakládat.
