Okrasné, keříčkové i pnoucí fazole
Fazole (Phaseolus) jsou rod rostlin z čeledi bobovitých. Do Evropy je dovezli kolonizátoři z tropické Ameriky v 16. století. Pnoucí a posléze i keříčkové zahradní odrůdy byly postupně vyšlechtěny z původní popínavé rostliny fazolu obecného. Jeho nejstarší nálezy v Mexiku sahají až do doby 5000 let před naším letopočtem. Liší se výškou rostlin, velikostí, tvarem a barvou lusků, velikostí a barvou zrn či dobou sklizně.
Jsou to byliny s trojčetnými, dlouze řapíkatými listy a motýlovitými květy, na bázi jednotlivých lístků jsou přítomny drobné palístky. Květy mohou být žluté, bílé, červené nebo purpurové.
Při výběru vhodné odrůdy se musíme rozhodnut, zda budeme pěstovat fazole na lusky nebo na semeno. Jejich pěstování vyžaduje především dostatek tepla a slunečných dní. Optimální teplota by se měla pohybovat kolem 22 °C. Půda je vhodná lehčí až středně těžká, mírně vlhká.
Vhodné stanoviště je tam, kde svítí dopolední slunce, ale snáší i polostín. V období klíčení a při nasazování lusků potřebují hojnou a pravidelnou zálivku. Půdu občas nakypříme motyčkou, rostliny odplevelujeme a můžeme jim poskytnout mulčovou nastýlku. Půdu kultivujeme jenom do počátku kvetení, pozdější zásah do porostu by zapříčinil sprchávání květů. Pozor dáváme také na slimáky, pro které jsou listy fazolí delikatesou.
Keříčkové fazole
Keříčkové fazole mají delikátnější chuť než běžné. Pěstujeme je spíše pro celé lusky než pro semena. Před konzumací se nemusejí moc upravovat, jelikož nemají tuhá vlákna. Dorůstají maximálně do výšky 40 cm, tudíž nevyžadují podpěru. Hodí se i do nádoby na balkon.
Mají rychlý růst a půdu obohacují o cenné látky. Jsou vyšlechtěny i odrůdy žluté a fialové, mimo klasických zelených. Mají nižší nároky na živiny než popínavé fazole, ale pokud je vysadíme do míst s chudou půdou, nemůžeme od nich čekat kdoví jaké zázraky. Ke zpracování v kuchyni používáme nedozrálé lusky s ne zcela vyvinutými semeny. Když po lehkém ohnutí praskne, je lusk zralý, semena by měla být pevná, dobře vyzrálá a zcela vybarvená. Lusky sklízíme průběžně.
Fazole šarlatová
Fazole šarlatová (Phaseolus coccineus) patří k původním, americkým druhům. U nás se spíše používá k okrasným účelům. Výhony dorůstají až do 5 m délky a patří tedy k ideálním popínavým letničkám. Lusky má dlouhé kolem 20 cm a uvnitř mají tuhou pergamenovou blánu, která může někomu vadit při kuchyňském zpracovávání.
Fazole jsou zdrojem vitamínu C, vitamínů skupiny B a provitamínu A. Obsahují průměrně přibližně 20–25 % bílkovin, 1–1,5 % tuku, 55–62 % sacharidů a 3–4 % vlákniny. Významné jsou ve stravě diabetiků, snižují hladinu cukru v krvi. Nejčastěji se vaří nebo melou na mouku, jako zelenina se používají také nezralé fazolové lusky.
Fazole tvoří důležitou složku potravin mnoha národních kuchyní. Zrna i lusky obsahují jedovaté látky, které se zcela rozloží, teprve když fazole vaříme déle než 15 minut. Náleží sem lektiny, které způsobují shlukování červených krvinek, a přinejmenším u některých druhů i kyanogenní glykosidy faseolunatin a linamarin, z nichž se může uvolňovat kyselina kyanovodíková.
Pozor, nikdy fazole nekonzumujeme syrové. Otrava syrovými fazolemi se projevuje zejména nevolností, zvracením a průjmem.
