Nenáročné pivoňky
Během staletí bylo z více než třiceti známých druhů pivoněk vyšlechtěno mnoho fantastických odrůd. Jsou nenáročné a nádherně kvetoucí po mnoho let, mají robustní vzrůst, jsou odolné a vitální a patří k nejspolehlivějším a nejkrásnějším trvalkám.
Jak pivoňky přišly ke svému jménu? Na Olympu dostal od bohyně Hery Paeonia Paeon (žák slavného lékaře) vzácnou bylinu, která měla léčebnou moc, díky které vyléčil těžce raněného hrdinu Pluta. Na jeho lékařské úspěchy však jeho učitel žárlil a nechal Paeonia zavraždit. Pluto pak proměnil mrtvého Paeona v bylinu, jíž byl vyléčen. Historie původu českého jména pochází jak jinak než od piva. Květy pivoněk byly nejčastěji růžové a červené, tak jako tváře a nos těch, kdo více popíjel pivo („voněl k pivu“).
Původní domovinou pivoněk je Evropa a Asie. Jako dekorativní i léčivou rostlinu znali pivoňku již Řekové více než 400 let před naším letopočtem. Nejvíce se jejímu šlechtění věnovali v Číně, pivoňka zde byla považována za květ blízký bohům. V současné době existuje kolem tří tisíc odrůd. Nejčastěji pivoňky rozlišujeme na bylinné a dřevité.
Na jednom stanovišti můžeme pivoňky ponechat až 15 let, jejich největší předností je určitě dlouhověkost. Nejkrásnější jsou ve věku 6–8 let. Na jaře a v létě rozvíjejí až 20 cm široké květy, které mohou být plné, poloplné i jednoduché. Nejtrvanlivějšími jsou plné květy. Mnoho odrůd krásně voní a velmi široká je i barevná škála květů.
Pivoňky se sází na slunečné stanoviště s kyprou, kvalitní a propustnou zahradní půdou bohatou na živiny nejlépe v srpnu.
V době vegetace vyžadují dostatek vláhy, ale pozor na trvalé přemokření.
Pokud kvetou málo, je to možná nedostatkem živin, nevhodným stanovištěm, nebo příliš hlubokou či naopak mělkou výsadbou.
Nemají rády přesazování.
Vhodné je mulčování půdy, v době květu podepření stonků, zavlažování za suchého počasí a odstraňování odkvetlých květů.
Přihnojujeme kompostem nebo plnými hnojivy, koncem léta přihojíme draselným a fosforečným hnojivem.
Na podzim seřízněte stonky.
