Levandule vysaďte k růžím, odpuzují mšice
Levandule je asi jednou z nejoblíbenějších bylin. Fialově kvetoucí trsy stálezelené voňavé rostlinky nezdobí jen francouzskou Provence či oblast Středomoří, ale také naše zahrady. Je krásná, voní a má léčivé vlastnosti.
Je typická dlouhými úzkými listy. Je vyšlechtěno na 40 druhů levandulí lišících se vzhledem i obsahem přírodních olejů a silic. Křížením vznikají další varianty, můžete tedy pěstovat levandulové keříky nízké 20 cm, ale i keře dorůstající až metrové výšky, v různých odstínech fialové, ale i bíle kvetoucí nebo s růžovými či panašovanými květy.
Levandule má přirozenou ochranu proti žhnoucímu slunci i hladovému dobytku, kterému v přírodě nechutná. Léčivé účinky levandule znali již staří Egypťané, Řekové, Římané i Arabové. Levandulový olej se používá k výrobě kosmetiky a parfémů. Většina dekorativních levandulí, jež prodávají v zahradnictvích, jsou letničky, a naši zimu nepřežijí. Je lepší pěstovat je proto v nádobách, ve kterých mohou ve světlých chladných místnostech zimní období přežít. Levandule je vhodné sázet k růžím, odpuzují totiž mšice. Dáte-li snítku sušené levandule do skříně, ochrání oblečení před šatními moly. Kombinace růží a levandulí je navíc i krásná.
Na péči i údržbu je levandule nenáročná, daří se jí na plném slunci. Spokojí se se sušší, kamenitou a málo výživnou půdou. Ve stínu poroste také, ale bude jen málo aromatická a slabě pokvete. Na jednom stanovišti vydrží dlouho, i více než deset let. Budete-li levanduli pěstovat v nádobě na terase, není zas až tak nutné řešit, jak moc je daný druh odolný vůči mrazu. Jestliže rostliny budete pěstovat na zahradě v záhoně a bojíte se vymrznutí, pěstujte klasiku, tedy levanduli lékařskou (Lavandula angustifolia), která se na původních stanovištích vyskytuje v nadmořských výškách i od 800 m do zhruba 1300 m.
Známá je také levandule širokolistá (Lavandula latifolia), roste v oblastech s nižší nadmořskou výškou a je tedy méně odolná vůči mrazu. Křížením s levandulí lékařskou vznikl oblíbený hybrid s řadou kultivarů, levandule prostřední (Lavandula intermedia), která je směsí vlastností obou druhů, obsahuje více vonných silic a je robustnější než levandule lékařská. Na zahradě pro ni volte chráněné místo. Krásným kultivarem je levandule zoubkatá (Lavandula dentata) s dekorativními jemně vykrajovanými lístky, dlouhou dobou kvetení a velmi sladkou vůní. Oblíbenou je i levandule korunkatá někdy nazývaná francouzská (Lavandula stoechas), která má bohatá květenství fialové nebo růžové barvy a kvete od června až do září. Tmavší květenství a světle stříbřité listy má tzv. španělská levandule (Lavandula lanata). O trochu otužilejší je její kříženec s levandulí lékařskou, zajímavý vzhled má například varieta ´Quicksilver´. Nenáročná je také levandule rozeklaná přezdívaná španělské oči (Lavandula multifida), kterou můžeme pěstovat jako letničku, a která se množí samovýsevem. Má neobvykle dělené listy, přežije bez problému mírnou zimu, rychle roste a dorůstá výšky 40 cm
