Lékořici můžete na zahradě pěstovat i vy
Lékořice, celým jménem lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra) je rostlina, kterou dnes pěstuje málokdo. Většinou víme, že je lékořice součástí nejrůznějších cukrovinek (např. pendreku), případně likérů, ale že se jedná o léčivou rostlinu, kterou lze navíc pěstovat i u nás, to už tak rozšířené není. Název lékořice byl přejat ze staré řečtiny (glukurrhiza) a znamená sladký kořen. Právě v kořenech jsou totiž koncentrovány látky, kvůli kterým byla lékořice ještě v 19 století i u nás hojně pěstována. Dnes se z ní bohužel pomalu stává zapomenutá rostlina i přes rozsáhlé možnosti uplatnění v potravinářském ale i farmaceutickém průmyslu. To je velká škoda, naštěstí však šanci této významné léčivce můžete na zahradě dát i vy.
Lékořice lysá patří do čeledi bobovitých (Fabaceae). Jedná se o vytrvalou rostlinu, která přezimuje pomocí mohutného kořenového systému. Kořeny mají válcovitý tvar s podélnými rýhami a mohou dosahovat až 100 cm délky a 2 až 5 cm šířky. Kořen lékořice léčí žaludeční vředy, nemoci z nachlazení (např. usnadňuje vykašlávání), podporuje trávení, brání tvorbě zubního kazu, upravuje funkci jater a její žvýkání může dokonce usnadnit odvykání kouření. U žen má estrogenní účinky. Nadzemní část rostliny dosahuje výšky od 30 do 200 cm. Listy jsou složené, 10 až 15 cm dlouhé, květy vyrůstají v úžlabních hroznech a mají modrofialovou barvu.
Pomocí výsevu je lékořici možné množit během celého roku. Semena, jejichž prodejem se internetový obchod www.osiva-semena.cz také zabývá, vyséváme do truhlíků naplněných substrátem. Semena vyséváme do hloubky půl až jednoho centimetru a výsev překryjeme sklem. Při pokojové teplotě trvá klíčení průměrně 4 týdny. Pokud semena před výsevem na 24 až 48 hodin namočíme do vlažné vody, klíčení se urychlí. Výsadbu sazenic na venkovní stanoviště provádíme na podzim (od září do října) nebo na jaře (od března do dubna).
Ideální podmínky pro pěstování lékořice poskytují slunečná nebo mírně přistíněná stanoviště s hlubokými půdami lehčího až středního charakteru. Těžké a zamokřené půdy jsou zcela nevhodné. Lékořici hnojíme předzásobně např. chlévským hnojem, při dlouhodobém pěstování vyžaduje doplnit fosfor a draslík. Důležité je také vápnění pozvolna působícím mletým vápencem.
Protože je lékořice vytrvalá rostlina, nesklízíme ji hned, ale obvykle až po třech letech nebo později od zasetí. Sklizeň provádíme nejlépe v průběhu října, kdy kořeny obsahují největší množství účinných látek. Lékořici můžeme sklízet pravidelně zhruba ve tříletých intervalech. Při tom je však třeba sklízet pouze dlouhé postranní kořeny, které opatrně odřežeme od oddenků aby nedošlo k poškození nebo vykopnutí samotné rostliny. Kořeny je po vyjmutí z půdy potřeba omýt, oškrábat a následně usušit při teplotě okolo 30 °C. Dobře usušené kořeny mají výraznou žlutou barvu. Lidé mají spíše s lékořicí spojenou černou barvu. Tu však má až lékořicový extrakt, který získáme vařením nadrobno nasekaných kořenů, dokud nezíská potřebnou hustotu a s tím spojené černé zbarvení.
