Kosatce mohou zdobit záhony od dubna do září
Kosatce jemně žíhané, zvlněné, s kresbou nebo kadeřavé, s květy od barvy sněhobílé až po tmavě fialovou, četné druhy a kultivary vhodné do trvalkových záhonů, na skalky se hodí spíše nízké botanické druhy, některé mohou ozdobit i břehy zahradního jezírka.
Jejich latinské jméno, iris, je odvozeno od řecké bohyně duhy, staly se symbolem římské říše za vlády Karla Velikého a jeho květ dal původ ke vzniku státního znaku Francie. Kosatce patřily podle zachovaných památek k prvním okrasným rostlinám.
Oddenkaté kosatce rozkvétají koncem května a v první polovině června.
Kosatec sibiřský (Iris sibirica), modře žilkovaný, je významným zástupcem této skupiny. Jeho kultivary vyžadují vlhčí půdy a kyselou půdní reakci, pěstujeme je ve směsi zeminy, rašeliny a písku.
Florentinský kosatec (Iris germanica), jeden z nejzajímavějších oddenkatých kosatců a bezesporu nejstarší pěstovaný druh. Výtažek z tohoto kosatce je jednou z nejdražších přírodních surovin při přípravě parfémů. Jeho využití sahá i do oblasti léčitelství, kde se používá proti kašli a k osvěžení dechu, je také nepostradatelnou ingrediencí hořkých bylinných likérů a oblíbeného fernetu.
Pro japonské druhy kosatců je v době růstu důležitá hojná zálivka až do odkvětu a kyselá půdní reakce, zimu musí přezimovat v suchu.
Nejvíce jsou rozšířeny kultivary kosatce Kaempferova (Iris kaempferi). Mají efektní, velmi ploché květy, které ve váze dlouho vydrží.
Kříženci jednotlivých druhů jsou zahradní kosatce (dalším šlechtěním vznikaly kultivary mnoha barevných odstínů, kombinací a tvarů květů – nízké zahradní kosatce dorůstají do maximální výšky 40 cm a zahrnují i skupinu miniaturních kosatců, často vysazovaných do skalek, další skupiny zahrnují střední a vysoké druhy). Kvetou od poloviny května.
