Je čas na výsadbu dvouletek
Svůj název dostaly podle svého životního cyklu – v prvním roce vyklíčí a vytvoří přízemní růžici, v druhém roce kvetou a odumírají. Velice dobře se kombinují s cibulovinami. Na jaře, kdy cibuloviny dokvétají, ale ještě nekvetou letničky, jsou vhodným doplněním květinových záhonů. Nádherné jsou ve spojení třeba s tulipány nebo narcisy. Každý si určitě vybere z velkého množství nízkých, polovysokých i vysokých rostlin, které jsou vhodné i k řezu. Jejich pěstování není těžké. Jsou to většinou bezproblémové, odolné a velmi přizpůsobivé druhy. Řadíme mezi ně např. karafiáty, zvonky, macešky, náprstníky, zimní fialy, měsíčnice, sedmikrásky, pomněnky nebo chejr.
Dvouletky se množí převážně semeny. Vyséváme je od června do srpna do truhlíků, pařenišť, případně dobře připravených záhonů. Mají rády spíše humózní půdu na slunném místě. Snesou však i polostín. Nevhodné jsou půdy suché nebo čerstvě hnojené chlévským hnojem. Pozor také na půdy přemokřené nebo přehnojené dusíkem. Rostliny pak často hnijí a vymrzají. Při klíčení nesmí půda vyschnout, zejména macešky jsou na to velmi háklivé a při klíčení trpí vlivem vysokých teplot. Příčinou neúspěšného pěstování bývají většinou právě vysoké červencové teploty. Pokud pěstujeme rostlinky v pařeništích a fóliovnících, často a důkladně větráme, aby se rostlinky příliš "nevytahovaly". Vzešlé rostlinky přepikýrujeme a silné sazenice vysazujeme na podzim nebo na jaře na vybrané místo. Před holomrazy je chráníme lehkou nastýlkou z chvojí. Některé druhy se dobře množí samovýsevem, například zvonky, hvozdíky, náprstníky nebo měsíčnice, na jednom místě se tak udržují řadu sezón, jiné musíme pravidelně vysazovat.
Proskurník (Althea) – známý též jako topolovka nebo růže slézová. Rostliny jsou vysoké až dva metry a vytvářejí, dle druhu, plné nebo jednoduché květy velké cca 10 cm. Hodí se k zakrytí zdí, plotů i do pozadí květinových záhonů. Vyséváme v březnu, rostliny přepichujeme v srpnu a na trvalé stanoviště vysazujeme na jaře asi 50 cm od sebe.
Náprstník (Digitalis) – rostlina vysoká 120–160 cm, vyniká množstvím květů a v zahradě je nepřehlédnutelný. Roste téměř v každé zahradní půdě. Pěstuje se jako léčivka, při nesprávném použití je to však velmi účinný jed. V době květu potřebují bohatší zálivku.
Macešky (Viola) – nejoblíbenější a nejpěstovanější dvouletky. Vyniknou téměř kdekoli, v záhonech, jako doplňková výsadba k trvalkám, letničkám i keřům a stromům, vhodné jsou k lemování záhonů i do truhlíků. Daří se jim na místech s dostatkem světla až v mírném polostínu. Vysazujeme je asi 10–15 cm od sebe.
Sedmikrásky (Bellis) – vyšlechtěné formy mají velké květy a pěstují se v mnoha barvách. Vyséváme na přelomu června a července, v srpnu vysazujeme na stanoviště asi 20 cm od sebe na místa s plným sluncem.
Hvozdík bradatý (Dianthus barbatus) – rostliny dorůstají výšky 40–60 cm a jsou proto vhodné k řezu. Ve váze dlouho vydrží. Kvetou od konce května. Je vyšlechtěno několik barevných odstínů. Snáší plné oslunění. Ani v prudkých deštích pevné stonky nepoléhají.
Divizna (Verbascum) – v přírodě rostou na suchých, kamenitých místech a suchých půdách bez živin. Avšak vyšlechtěné kultivary se svými nároky blíží běžným zahradním rostlinám. Diviznu velkokvětou lze pěstovat jako léčivku, snese úpal a lze ji vysadit na místa, kde by jiné rostliny neobstály.
