Eremurus, nebo-li liliochvostec
Chcete svoji zahradu něčím zvýraznit a pěstovat zde něco neobvyklého, co každého zaujme? Vysaďte si eremurus. Název se skládá ze dvou řeckých slov eremos - poušť, původně pochází z okrajů pouští v Asii a oura – chvost, ohon, jelikož je dlouhý, až 120 cm. Některé druhy můžou dorůst až 300 cm. V našich krajích se používá i český název liliochvostec.
Eremurus patří do čeledi liliovitých. Jde o plně mrazuvzdornou trvalku s nezvykle vysokým květenstvím. Vyšlechtěno je několik barevně kombinovaných květů.
Liliochvostec sázíme počátkem podzimu (nejlépe v září), v období vegetačního klidu hlízy.
Stanoviště vybereme slunečné s půdou bohatou na živiny. Jáma musí být hluboká alespoň 50 cm. Na jejím dně by měl být písek (jako drenáž podobně jako při sázení řebčíku), kterým pak posypeme kořeny i shora. Samotná hlízka tedy bude asi 15 cm pod povrchem. Jámu zasypeme propustnou zeminou. Hlízy jsou křehké, takže při jejich výsadbě musíme být více než opatrní. Pokud ulomíme centrální výběžky, jiné již nenarostou. Aby v zimní vlhkosti kořeny neuhynuly, je vhodné místo posypat listím nebo chvojím (alespoň první rok po výsadbě).
Na jaře dochází k bujnému růstu přízemní růžice listů. Přihnojením organickými a přírodními hnojivy tedy rozhodně nic nezkazíte. Okolí rostlin je v této době vhodné zakrýt, aby nedocházelo k přemokření. Na jaře liliochvostec potřebuje hodně vody, v létě naopak sucho.
Na konci jara se objevují stvoly květů a až 100 cm dlouhá květenství. Kvete v červnu až v červenci žlutými, bílými, oranžovými nebo růžovými odstíny. Voní nahořklou medovou vůní.
Po 3–6 letech se doporučuje trs v období od srpna do září vyjmout, rozdělit a zpět zasadit. Tím se rostlinka posílí , ale i namnoží a bude bohatěji kvést. Také tím zamezíme jejímu zániku, díky své velikosti může totiž obsahovat hodně vody a mohla by zmrznout. Při dělení trsů dáváme pozor, abychom ulomili co možná nejméně výběžků. I tak se ale může stát, že v následujícím roce se květů nedočkáme.
