Cukety jsou vděčnou plodovou zeleninou s malými nároky na pěstování
Cukety nejsou náročné na pěstování, plodí bohatě a vytrvale, mají-li vhodné podmínky.
Nejrychleji cukety porostou a budou nejlépe plodit na výhřevném, chráněném stanovišti. Týden až tři před výsevem či výsadbou můžete záhon zakrýt černou fólií. Díky tomu se půda prohřeje. Před výsevem nebo výsadbou je vhodné půdu také obohatit uzrálým kompostem (přibližně 3 cm silnou vrstvou, nebo pár lopat ke každému hrůbku). Podle druhu se některé cukety plazí po zemi, jiné mají keříčkovitý vzrůst, nebo se dobře pnou i po opoře, například po síti. Ven semena vyséváme nejlépe počátkem května, do řádků ve vzdálenostech 50–100 cm jednotlivě, nebo do hrůbků po třech, přičemž po vyklíčení se ponechává dále růst pouze nejsilnější rostlina. Pokud semínka před výsevem namočíte, vyklíčí dřív. Sazenice je možné ovšem předem předpěstovat doma v sadbových či rašelinových květináčích.
Rostlinky potřebují dostatek prostoru, květináče proto volíme o průměru nejméně 10 cm. Ven je vysazujeme až v druhé polovině května, výsadbě by však mělo předcházet postupné otužování. Při nasazování plodů potřebují rostliny dostatek vláhy a živin. Zaléváme nejlépe odstátou, nebo dešťovou vodou. Hnojiva používáme organická, lze využít i rostlinných výluhů. Plody je vhodné podložit suchým mulčovacím materiálem (slámou, pilinami), nebo prkénkem, dlaždicí a podobně, aby na vlhké zemi neplesnivěly. Sklízíme nejlépe plody do 15–20 cm, menší plody jsou křehčí a lahodnější. Sklizeň z později vysazených nebo vysetých rostlin může probíhat až do podzimu. Při poklesu teplot pod 4°C však plody teplomilných cuket ztrácejí na kvalitě a mívají poškozenou slupku.
Jedná se o pěstitelsky nenáročnou zeleninu, která se vyznačuje poměrně vysokým výnosem a v kuchyni má navíc všestranné uplatnění. Cukety jsou výtečné nejen v tepelné úpravě, na smažení, zapékání i fritování, ale jsou výtečné i čerstvé do zeleninových salátů.
K chorobám jsou cukety poměrně odolné, panuje-li však horké a suché počasí, může je napadnout plíseň okurková. Rostliny potom špatně rostou a na listech se objevuje šedavý povlak. Prevencí je pravidelná zálivka a stále mírně vlhká půda, a také celkově dobrá kondice rostlin. Vyskytne-li se plíseň, je třeba odstranit napadené listy. Zasáhnout můžete i fungicidy nebo přípravky na přírodní bázi (rostlinné oleje), které odolnost proti plísním rovněž zvyšují.
Ze škůdců si na květech a mladých plodech rádi pochutnávají slimáci.
Mšice pak mohou mezi rostlinami šířit nebezpečné onemocnění, virovou mozaiku, jež se projevuje žlutými skvrnami na listech i plodech, zkroucenými listy a pokřiveným, zakrnělým růstem. Rostliny v tom případě okamžitě zlikvidujeme.
