Cibulová zelenina (část 2.)
Do cibulové zeleniny řadíme cibuli, pórek, česnek a pažitku a jak sám název napovídá, konzumujeme cibulovou část. Pór a pažitka svým vzhledem cibuli opravdu nepřipomínají, ale botanicky do této skupiny patří.
Cibulových zelenin využíváme hojně v kuchyni při přípravě mnoha pokrmů, avšak nepostradatelné jsou i v lidovém léčitelství, vzhledem k obsahu fytoncidů - antibiotických látek, které obsahují. Na naše tělo působí pozitivně - ozdravují střevní mikroflóru, žaludek, střeva, játra a žluč, zvyšují sekreci žaludečních šťáv, podporují trávení tuků a vylučování cukrů, pročišťují ledviny, močové cesty a usnadňují odchod moče, podporují činnost srdce a pomáhají ""čistit"" srdeční věnčité cévy a tepny. Cibule a česnek je také výborným podpůrným prostředkem při léčení nachlazení a angín, díky svému obsahu antibakteriálních látek.
Vyšlechtěn byl z divokého druhu Allium ampeloprasum, který pochází z jižní Evropy a jihozápadní Asie. Pěstovali ho již Egypťané, Řeci a Římani ve starověku. V Anglii a v Americe je dnes pór považován obvykle jen za zeleninu, na evropském kontinentě a zvláště ve Francii však patří také mezi koření.
Pór (Alliumporrum) je zařazován do zeleniny cibulové, přestože nemá tak typický tvar, jakým se honosí dva jeho nejbližší příbuzní, jimiž jsou česnek setý (Alliumsativum) a cibule kuchyňská (Alliumcepa). Nad ztlustlým podzemním stonkem vytváří pór bohatou růžici plochých listů. Ty jsou nejen zásobárnou výtečné dužniny, ale obsahují i řadu minerálních látek, vitaminů a esenciálních látek, které dodávají póru typickou vůni a šťavnatost.
Tradiční je pěstování pórů ozimých, odolných k mrazům hluboko pod nulou. Výtečné jsou i odrůdy podzimní a letní. Pór příznivě působí na cévní a trávicí soustavu a podporuje mozkovou činnost, rovněž ovlivňuje činnost imunitního systému a pomáhá hojení ran - má protibakteriální, protivirové i protikvasinkové účinky, má močopudné účinky, jeho konzumace se doporučuje při léčbě revma, dny a při snižování cholesterolu.
Lidově šnytlík je oblíbenou naťovou zeleninou. Přirozeně se vyskytuje v Evropě včetně ČR, v Asii i v Severní Americe, na Sibiři i na Kamčatce, u kanadských jezer, kromě toho je na četných místech zplanělá z kultury.
Pažitka je druh značně variabilní. Malá cibulka má přibližně 1 cm v průměru, řadíme jí z botanického hlediska do rodu česnek (Allium). Má vysoký obsah vitamínů a minerálů, zvláště B2, C, vápník a draslík. Na organismus působí příznivě - povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení.
Sušením ztrácí své aroma, lepší je pažitku skladovat v zamražené podobě. V kuchyni má široké použití. Bývá nejen kořením, ale využijeme ji i k dekoraci jídel na talíři. V průběhu vegetace se sklízí několikrát - seřezáváním natě, když listy dosáhnou délky 15 cm. Květy jsou oblíbeny u včelařů, jako nektarodárná i pylodárná rostlina.
