Bylinky od A do Z, aneb není bylina, aby na něco nebyla - 1. díl
Celer patří mezi dvouleté byliny z čeledi miskovitých. Jedná se o jednu z nejaromatičtějších zelenin. Pro své bulvy a listy je pěstován jako kořenová zelenina. Listy řapíkatého celeru se vybělují, aby měly křehčí chuť.
O celeru se ve svých básních zmiňoval již Homér, ale znali jej už ve starém Egyptě. Celer byl tehdy zasvěcen bohům podsvětí, pojídán na pohřebních hostinách a ve věncích pokládán na hroby. U nás se celer ujal až ve druhé polovině 19. století.
Celer obsahuje bílkoviny, silice, puriny, glycidy, apiin, cholin, vitamíny B1, B2, PP, a vysoké množství vitamínu C (80mg/100g - pomeranč má pouze 50mg/100g), z minerálních látek to je zejména vápník, sodík, draslík, hořčík a fosfor. Listy působí protizánětlivě a močopudně, působí příznivě na činnost ledvin, povzbuzují chuť k jídlu. Celer je vhodný pro revmatiky a diabetiky, uklidňuje a podporuje trávení, zpevňuje cévy, doporučuje se při obezitě, neboť urychluje látkovou výměnu, a působí i jako zdraví neškodné afrodiziakum.
Pěstovat můžeme celer bulvový, naťový či řapíkatý. Pro předpěstování sazenic se semena vysévají již v lednu. Klíčí delší dobu. Po rozvinutí děložních lístků rostliny poprvé pikýrujeme do truhlíků - nejprve na vzdálenost 3 cm, při druhém přepichování pak 8 cm, vždy mírně zakrátíme kořínky, aby se vyvinula bohatá kořenová soustava. V zahradnictví můžete zakoupit předpěstované sazenice, které se vysazují koncem května. Celer vyžaduje vydatnou zálivku a hnojení, nejlépe chlévským hnojem či kompostem a v průběhu vegetace průmyslovými hnojivy.
Bulvový celer - je teplomilný, s vysokými nároky na živiny i častou zálivku. Silné sazenice vysazujeme na připravené záhony až ve druhé polovině května (jsou choulostivé na chlad) do sponu 30 x 40 cm. Celer vyžaduje bohatou zálivku, ne však přemokření. Bulvy budou dostatečně velké ke sklizni přibližně za 200 dní od vysazení. Sklízíme ho před příchodem mrazíků - listy odkroutíme, můžeme je usušit, kořeny zakrátíme a bulvy pak uskladníme jako ostatní kořenovou zeleninu. Často bývá napadán houbovou nemocí tzv. septoriózou listů. Na ty záhony, kde se choroba vyskytla, můžeme celer vysadit až po čtyřech letech.
Celer naťový - nať má jemnější chuť nežli bulvy, přičemž obsahuje ještě více vitamínů a minerálních látek. Posloužit může jako zelenina i koření zároveň. Pěstujeme ho podobně jako bulvový, ale jeho nároky na výživu jsou menší, snese i záhony 2. trati. Zelenou nať sklízíme během vegetace, používáme ji čerstvou i sušenou. Pod přikrývkou obvykle bez problémů přezimuje a brzy na jaře obrazí.
Řapíkatý celer - užitkovou částí jsou křehké, dužnaté řapíky listů velmi jemné a zajímavé chuti a vůně. Lépe roste v teplejším klimatu, na výživu je stejně náročný jako celer bulvový. Sklízíme jen dobře vyvinuté listy, čepele listů odřezáváme, konzumní částí jsou pouze řapíky.
