Pórek a jeho pěstování
Pór původem pochází z Přední Asie a záznamy o jeho pěstování jsou staré přes čtyři tisíce let. Oblíbený byl pro svoje široké použití v teplé i studené kuchyni, ale i pro léčivé účinky obsažených látek, jako je draslík, vápník, železo, fosfor, karoten a vitamíny B3, C a E.
Pór pravý (Allium porrum) je botanicky zařazován do zeleniny cibulové, ale na chuť je jemnější než cibule či česnek. Podle typického tvaru česneku setého (Allium sativum) a cibule kuchyňské (Allium cepa), bychom ho do cibulové zeleniny na první pohled pravděpodobně nezařadili.
Pór je rostlinou dvouletou. V prvním roce naroste užitková část v mírné hloubce nebo na povrchu půdy, v druhém roce pak prorůstá do kvetení a uzraje mu semeno. Pokud ho nechceme pěstovat na semena, sklízí se v půlce svého životního cyklu.
Pór vytváří nad cibulovitým ztlustlým podzemním stonkem bohatou růžici plochých listů. Ty jsou známy především pro svou zásobu výtečné dužniny. Listy obsahují řadu minerálních látek, vitaminů a esenciálních látek, které póru dávají typickou vůni a šťavnatost. Pór je náročnější na obsah živin v půdě a vydatnou, pravidelnou závlahu, a to hlavně v počátcích růstu. Chladnější oblasti mu však nevadí.
Vysazujeme ho po plodinách hnojených chlévskou mrvou (brambory, okurky), případně nešetříme dobře vyzrálým kompostem. Vyžaduje lehčí, hlinitopísčité až písčité půdy. Během vegetace přihnojujeme plnými hnojivy (superfosfátem, NPK i cereritem).
Semena vyséváme od poloviny února do truhlíků nebo od dubna přímo do řádků a později sazenice vyjednotíme na vzdálenost asi 15 centimetrů. Předpěstované sazenice vysazujeme do hlubší rýhy. Přesadíme je v době, kdy jsou silné jako tužka, jemné kořeny jim zkrátíme na polovinu a nadzemní listy asi o dvě třetiny. Po výsadbě vydatně zalijeme. Než pořádně zakoření, potřebuje pór dostatek vláhy. Sílící sazenice postupně přihrnujeme zeminou, abychom docílili vyšší konzumní části.
Sázet letní nebo zimní?
Letní pór roste rychleji a je vyšší, dorůstá až do 1 metru. Delší je i konzumní (vybělená) část, je však slabší, v průměru kolem 4 centimetrů.
Zimní pór je kratší, ale silnější. Zimní pór má delší vegetační dobu a do konzumní zralosti roste přibližně 200 dní, letní pór okolo 150 dní.
Letní pór lze tedy sklízet už v červenci, ale spotřebovat ho musíme do prvních mrazů.
Zimní pór můžeme postupně vyrývat od září. Co nespotřebujeme, můžeme nechat v záhonech, bez újmy na vzhledu i chuti přečká pórek i -15 °C. Jediným problémem bývá vydobytí ze zmrzlého záhonu. Je ho však možné založit i do pařeniště nebo skleníku, kde půda nepromrzá.
Nejhorším škůdcem je blanokřídlá moucha vrtalka pórová (Phytomyza gymnostoma). Klade vajíčka na pomezí podzemní a nadzemní části. Z nich vylíhlé larvičky způsobují žír v pletivu a znehodnocují jej. Pak se zakuklí a znehodnotí pór až desítkami pupárií.
Účinnou ochranou je zakrytí póru netkanou textilií, pod kterou se moucha nedostane. Tkanina musí být zahrnutá po celém obvodu záhonu a dostatečně volná, aby neomezovala rostliny v růstu. Je třeba zakrýt výsadbu s předstihem v dubnu a červenci.
Proti vrtalce pór můžeme ošetřit postřikem. Postřik se musí po 10 dnech zopakovat. Je-li však půda již infikována přezimující generací škůdce, nepomůže ani zakrytí netkanou textilií. V takovém případě půdu dezinfikujeme.
