Abeceda bylinek - moringa olejodárná
Původně pochází z oblasti jižního úpatí pohoří Himálají. Rozšířila se však již dávno na celý indický subkontinent, do Arábie a Afriky včetně Madagaskaru. Nyní se její nejrůznější kultivary pěstují v teplých oblastech s tropickým a subtropickým podnebím téměř po celé zeměkouli.
V přírodě roste moringa ve tvaru stromu s kmenem, který je hnědé barvy a silný až 30 cm. Dorůstá do výšky přibližně 12 m, má visící větve a řidší neuspořádanou korunu. Pro snazší pěstování ji lze seřezávat i na výšku 1 m. Nové větve dobře obráží. Roste velmi rychle, až 3 m za rok, a kvete již 2. rokem. V závislosti na místních podmínkách je opadavá nebo stálezelená.
Na okrajích kořenů má hlízy, které ji pomáhají překonávat suchá období. Mladé květy jsou oboupohlavní krémově bílé a ty starší jsou nažloutlé s medovou vůni, velké asi 2 cm. Bývají uspořádány v až 30 cm dlouhých latách. Plody se vyvíjejí asi 3 měsíce, jsou to podélně hluboce žebrovité mírně trojhranné tobolky tvaru lusku, v nichž je až 20 vysoce olejnatých semen. Ty mají kulatý nebo trojhranný tvar a jsou velké 1–1,5 cm.
Moringa olejodárná je většinou popisována jako víceúčelová plodina, ze které se dá vše zužitkovat. V mnoha oblastech je důležitou součásti základní stravy. Listy jsou důležitou potravinou a jsou oblíbené jako zpestření jídelníčku především v Indii a Africe. Jedí se syrové v salátech, vařené v polévkách a omáčkách. V období nadbytku se uchovávají sušením.
Listy jsou zdrojem mnoha minerálů, vitamínů, bílkovin a proteinů. Obsahují například vitamín C nebo betakaroten, vápník, draslík a antioxidanty. Nezralé, ještě zelené lusky, jsou oblíbenou součástí jídelníčku zejména na indickém subkontinentu. Připravují se obdobně jako zelené fazolové lusky. Semena ze zralých plodů se praží a jedí se podobně jako u nás ořechy.
Olej, který zralá semena obsahují v množství až 40 %, se po vylisování používá v kuchyni, ale je i součástí kosmetických přípravků. Prášek z rozdrcených semen používají místní obyvatelé na vyčištění kalné vody. Stejně jako listy se používají i květy, přidávají se do polévek a omáček. Kořeny se používají v omezeném množství jako náhražka křenu. Obsahují jedovatý alkaloid spirochin, takže se musí konzumovat velmi opatrně. Z kůry stromů se vyrábí hrubé vlákno, ze kterého se zhotovují rohože a provazy. Větve z moringy jsou oblíbeným krmivem pro domácí zvířata.
Moringa se v lidovém léčitelství používá při léčbě velké škály nemocí. Kořeny se využívají při poruchách zažívání, proti břišním a střevním parazitům a jako lék na tlumení bolesti. Semena mají protizánětlivé a antipyretické působení. Listy se využívají u kurdějí, ostemomalacie, tlumení bolesti, horečce a vůbec při onemocnění horních cest dýchacích či při hemoroidech. Květy mají povzbuzující a afrodisiakální účinek, ale na druhou stranu jsou nebezpečné, jelikož mohou vyvolat potrat. Používá se i míza z kmene, ta je využívána zejména u vředů.
