Abeceda bylinek – kmín
Kmín kořenný (Carum carvi) je dvouletá bylina patřící do čeledi mrkvovitých. Kvete a plodí až v druhém roce - na rostlině se objeví jemná bílá květenství v okolíku a poté plody - rozpadavé nažky, které ve vysoké míře obsahují voňavé silice (zejména terpenové deriváty karvon a limonen a třísloviny).
V Evropě je kmín nejstarší používané koření. Používali ho v lékařství i jako koření již staří Egypťané. Pěstován je v celé Evropě, ale také v Africe a Americe.
Semena vyséváme na stanoviště v březnu až dubnu, ve sponu 30 x 30 centimetrů. Kmín je téměř jako plevel a vyroste snad v jakékoliv půdě. Rostliny dostatečně zaléváme - nejlépe dešťovou a odstátou vodou - pravidelně. Během růstu rostliny přihnojujeme (např. NPK). Když jsou nažky dozrálé, v červnu nebo v červenci, sklízíme semena. Zralost nažek poznáme podle jejich zbarvení do tmavě-hněda. Plody uskladňujeme v uzavřených tmavých nádobách.
Kmín patří mezi proti nadýmající bylinky a vede (i když těsně) před fenyklem a anýzem. Obsahujemnožství silic (3-7 %), bílkovin (až 20 %), olejů (až 20 %), sacharidů, flavonoidů, pryskyřic a kumarinů. Tlumí koliky v trávení, bolavý žlučník, omezuje kvasné a hnilobné procesy, uklidňuje střeva a zvyšuje jejich peristaltiku a aktivitu. Zlepšuje produkci trávicích šťáv a enzymů, tím zrychluje a zkvalitňuje trávicí proces. Je mírně žlučopudný a tak tlumí i žlučníkové bolesti a koliky. Kmín se přidává nejen do kombinací potravinářských koření, ale lze ho přidat i do směsi pro inhalace, protože má silné bakteriostatické až dezinfekční účinky i na průdušky. V dřívějších dobách se kmín cucal a žvýkal proti kazivosti zubů, která se výrazně začala projevovat s dostupností cukru.
V kuchyni ho všichni používáme při vaření brambor, jsou chuťově zajímavější a zdravější, prý údajně snižuje jedovatost bramborového solaninu. Pro své aroma se přidává i na pečivo a do pečiva, aby nenadýmalo. Mladé lístky kmínu se používají do salátů. Ty mají údajně anestetické účinky a jsou velmi chutné. Oblibu si získává i kořen této rostliny, jeho využití je podobné jako u mrkve nebo petržele.
Římský kmín, jinak šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum) je stejně rozšířený jako klasický kmín a má také podobné využití. Nažky sou menší, světlejší s výraznou, ostrou, nahořklou chutí. Pěstuje se v Indii, Číně, Egyptě, Maroku, Turecku, na Kypru, v jižních oblastech Ruska, ale i v USA a Chile, jako jednoletá bylina. Přidává se do mnoha kořenících, zejména indických, směsí. Nejznámější je Mahá, tedy směs římského kmínu, koriandru a hořčičného semínka a Garam masala (směs koriandru, kardamonu, hřebíčku, pepře a dalšího koření).
